Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 4- Musím vám něco říct!

4. 2. 2009

Už časně ráno byla Suiko vzhůru. Pečlivě si umyla a vysušila vlasy, které se jí na slunci nádherně leskly.

Naposledy se ujistila, že je všechno jak má být a vyšla směrem ke kanceláři Hokage. Ulice už byly probuzené, všude chodily spousty lidí, stánkaři měli otevřeno a lákali lidi na své zboží.

Suiko byla celá natěšená, doufala že to bude něco pořádného, přece není Naruto..

Přesně v deset hodin se ocitla před kanceláří. Zaklepala.

„Dále!!“ ozvalo se zevnitř.

„Ohayo, Tsunade-sama! Ohayo Kurenai-sensei!“ zdvořile pozdravila Suiko, když vstoupila do dveří.

„Aaa, ty budeš Suiko, že? Kurenai mi říkala že jdeš zjistit misi.., řekneš to potom zbytku týmu, ano? Kiba se Shinem teď zrovna pomáhají s nějakými papíry v archivu..“

Suiko přikývla a přistoupila blíž.

„Kurenai mi říkala, že výborně manipuluješ se svou chakrou a ke svým jutsu používáš zvířata,“ pokračovala Tsunade, „hmm.. nevím jestli to nebude pro vás moc obtížné..“

Suiko byla napjatá k prasknutí.

„Včera přiletěl sokol z Písečné se zprávou, byla to žádost o pomoc při boji proti Akatsuki, chystají zas nějaké vraždění.., přemýšlela jsem o poslání tří týmu.. tým Kakashi, tým Gai a.. tým Kurenai, všichni byste se náramně sehráli. Vyjdete hned zítra ráno a až dorazíte do Suny, budete tam dva dny a třetí den za svítání se vydáte na cestu dál, hledat úkryt Akatsuki. Jeden z vás bude muset zůstat v Písečné, aby byl s těmi ostatními v kontaktu, kdyby se něco přihodilo, aby i ze Suny mohly být vyslány týmy na pomoc. Chápeš?“ Hokage si otřela čelo a zhluboka se nadecha.

„Ano, chápu! Moc se těším! Hned to povím svému týmu..ehm.. kde že je ten.. archiv ?“

„O patro níž, třetí dveře nalevo,“ poradila jí Tsunade a dál se bavila s Kurenai o nadcházející cestě za Akatsuki.

„Arigatou!“ vykřikla kunoichi a rychle vyběhla na chodbu.

Super! To vypadá skvěle! Hm.. v Sunagakure no Sato jsem ještě nikdy nebyla. A Akatsuki znám jenom z doslechu.. Třetí dveře.. třetí dveře.. nalevo.. Tady jsou!

Suiko vtrhla do dveří a běžela hledat Kibu se Shinem.. seděli vzadu před hromadou papírů a skládali je na hromádky.

Shino se zrovna zvedl a odešel prozkoumat poličky o řadu vedle. Zřejmě byl rychlejší než Kiba.

„Ahooj Kibo! Jak se máš? Kam zmizel Shino?“

„Ehm.. ahoj Suiko, rád tě vidím. Shino? Ten šel někam vedle.. Prej má hotovo a nemá zájem mi pomáhat s mojí hromadou, tak šel dělat něco jiné-..“

„Díky!“

Za pár sekund se Suiko přiřítila a táhle chudáka Shina za ruku.

„Shino, Kibo? Musím vám něco říct!“ zářila Suiko, posadila se vedle Kiby a vyprávěla vše, co jí Hokage- sama řekla.

***

„Cože? Akatsuki?  Páne jo..“nevěřícně kroutil hlavou Kiba a podrbal Akamara, který si vedle něho pohodlně lehl.

„Bude to náročnější..“ ozval se Shino zpod vysokého límce, „zajdu ještě za Kurenai- sensei..“

„Dobrá, já tu ještě Kibovi pomůžu,“ odpověděla Suiko Shinovi a vrhla se na třídění papírů.

 ***

Když s Kibou konečně skončili, šli se ještě najíst k Ichiraku.

Po jídle se Kiba stavil v sídle svého klanu, aby se pozdravil s Akamarem. Ten si hrál se svým psím kamarádem před prahem domu, ale když viděl svého pána, vesele zaštěkal a vrtěl ocasem.

„Ahój, kamaráde,“ drbal Kiba psa za ušima a vesele se usmíval.

„Suiko, počkej prosím tady, dám mu do misky krmení a půjdem dál, ano?“ zmizel Kiba ve dveřích ani nečekal na odpověď.

„Akamaru! Kasuru!“ zavolal zevnitř na oba psy. Ti se s ohlušujícím štěkotem nadšeně vrhli na misky s krmením.

Kiba vyšel ven.

„Tak co ještě podniknem, Sui?“ zadíval se na dívku před ním.

„Nechceeš se projet na koni? Tady v lese kousek odsud vede krásná stezka k malému jezírku s nevelkým vodopádem opodál,“ navrhla.

„Jasně, půjdem!“ nadšeně vykvikl Kiba, popadl Suiko kolem ramen a společně vyrazili směrem k lesu.

***

 Kopyta duněla na lesní cestě, jak se dva bílí koně hnali cvalem vpřed. Kiba se naklonil ke krku zvířete a užíval si nádhernému pocitu volnosti. Suiko jela přímo vedle něj a jízdu si užívala. Dlouho si takhle nezajezdila.

Za několik málo okamžiků oba koně spomalili a doklusali ke břehu jezírka, kde se zastavili a počkali, až jejich jezdci seskočí na zem. Poté sklonili hlavu a hltavě pili.

„Nechceš si zaplavat?“ táhla Suiko Kibu za ruku k nižšímu břehu a svlékla mu tričko. Ten jí nezůstal nic dlužen.

 „Mám tě rád, Suiko,“ šeptal Kiba dívce do ucha a políbil ji na tvář, když se vrátili na písečný břeh.

Odpovědí mu bylo Suičino objetí.

„Pojedeme zpátky, ne?“ zeptala se Suiko najednou a ustoupila.

Slunce se již schovávalo za mraky a obloha o trochu potemněla.  Asi se spustí nějaká přeháňka. Už beztak jsou mokří.

Kiba kývl, usušil se a převlékl do svého oblečení, na kterém se mu beztak objevily mokré skvrny. Vyšvihl se na koňský hřbet. Suiko už seděla na své grošandě a svázala si své dlouhé vlasy do copu, aby se jí nezachytily za nějakou větev.

„Dáme si závody!“ vykřikl chlapec, otočil koně na širokou lesní stezku a pobídl ho do trysku.

„Héj to není fér!“ křičela za ním Suiko a dala kobyle naprostou volnost v běhu.

Za zatáčkou se vynořil dům Suiko a bílý kůň s jezdcem na hřbetě zpomalil do kroku..

„Vyhrál jsem,“ vyplázl na dívku jazyk, když také dojela.

„Náhoda, příště vyhraju já! Už půjdu domu se připravit“ odpověděla Suiko bez dechu, odvolala koně a rozloučila se s přítelem. Oba se vydali svým směrem se připravit na misi.

 

Předchozí díl: Fajnový večer

 

Další díl:

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

prosím....

(Sasuke Nara, 12. 8. 2009 21:46)

Prosííííííííím...přidej další díly :-Dd přečetl jsem vše a chci vědět jak to skončí !!! prosíííííím :-D je to moc pěkné od lidl tašky po čistotnou Suiko :-D však ty víš o čem mluvím :-D